Slovo banán slyšeti, husí kůže naskočiti

Zpráva,že se k nám dováží nekvalitní exotické ovoce a my ho v dobré víře, že si dodáváme vitamíny, spokojeně konzumujeme, už snad nikoho nepřekvapila. Je to úplná normálka,v tomhle světě, který řídí neviditelná ruka trhu. Jako nezoufalčí reakci vám nabízíme jedno "banánové" zamyšlení.

Chodívám na jedno forum na seznamu, kde si může napsat každý svůj názor otevřeně (kromě vulgarity). Včera mi vstaly vlasy na hlavě nevolí. Napsal nám tam jeden pán, emigrant, pral nám hlavu, jací jsme to nevděčníci. Copak si prý nepamatujeme ty příšerné fronty na banány? Měli bychom být vděčni Člověku Václavu Havlovi, že je teď máme. Opravdu jsem v ten moment nevěděla, jestli se mám smát, nebo plakat. Co to je za chlapa, když spojí smrt s frontou na banány?

Na to odpovím jednoduše. Měli jsme na výběr. Někdo vzal roha, aby ty pitomý banány měl pořád, někdo stál frontu kvůli dětem a někdo jim vysvětlil, že není nad české ovoce. Doteď nemám na vánočním stole banány, ale jablka, hrušky, ořechy a na vedlejší míse pracharandu. Tak, jak to bývalo kdysi.

Přiznávám, že asi lezu na nervy prodavačkám v obchodech, protože vyžaduji na zboží cedulku, odkud že to ovoce je. Pokud je to jen trochu možné, dávám přednost tomu, co vyrostlo u nás a ne někde venku.

• Nechci čínský česnek, ale náš.
• Nechci polské brambory, ale naše.
• Nechci španělská jablka, ale naše.

Takhle bych mohla pokračovat dál a dál. Chci podporovat naše sedláky a mít možnost baštit české maso. Jediná výjimka jsou mořské ryby, protože moře zkrátka nemáme. Nelíbí se mi, že se zrušilo tolik cukrovarů a teď cukr draze nakupujeme atd. Nelíbí se mi spousta věcí v tomto podivném hospodářství, kde se za pakatel rozprodávají naše továrny, nemovitosti, polnosti a leze se do pozadí větším státům.

To je, jako by naše země stála a padala s tím, jestli máme na pultech všechno zboží světa. Zrovna včera mě někteří ztrhali za kritiku V.Havla. Přitom jestli se mi na něm někdy něco líbilo, tak to je to, že preferoval české zboží, české výrobce. Tedy aspoň jsem to o něm četla v jenom z jeho rozhovorů.

Shrnu to jen krátce, přestaňme být konzumní společností a zase se vraťme k duchovním hodnotám. Společně protestujme, že nám zdražují knihy, že lístky do divadla přesahují možnosti mnohých kapes. Učme děti, že muzea nejsou na oprašovaní, ale k návštěvám, a zrovna tak galerie.

Jsem ráda, že moje děti jsou velké a klidně vyrostly bez banánů, ale knihy, divadla a kina byly krásně dostupné.

Milena Doušková

www.na-septande.cz

Foto: SXC.hu