Nezoufalky.cz

Už jste členkou Nezoufalek?

Přihlásit

- nejnovější článek

Zatímco v časopisech najdete jen suchou neosobní tiráž, nezoufalčí webový tým se vám představí trochu netradičním způsobem.

Přečtěte a poslechněte si, co jsme zač: úplně obyčejné ženské v letech, které se rozhodly nehodit flintu do žita.

Opět jsem podlehla Stardance

Opět jsem podlehla Stardance

Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?

Eva Houserová-Stenglová

šéfredaktorka

Přes dvacet let jsem pracovala převážně v ženských časopisech. Nejdřív jako redaktorka a editorka, posléze jako šéfredaktorka.

Ale protože se v časopiseckém světě zastavil čas a předstírá se v něm, že ženy nestárnou, přestal mě ten kolotoč věčného mládí bavit a seskočila jsem z něj do autorské publikační tvorby.

Tam se cítím svobodná a zúročuji své zkušenosti do příběhů a povídek o ženách středního věku. A jako platformu jsem zvolila web Nezoufalky, kterým si plním svůj sen: nabídnout ženám, které už nejsou mladé, to, co jinde nenajdou: upřímný zájem o jejich mikrosvět.

Gabriela Koulová

manažerka Klubu nezoufalek

V posledních dvaceti letech jsem hnutím osudu především publicistkou. Původní profese filmové a divadelní vědkyně se mi totiž v určitou chvíli zdála poněkud statická, a tak jsem se vydala do rozbouřených vod nakladatelských a vydavatelských.

Hezkých pár let jsem prožila také v televizi, která se vedle knížek a filmu stala mým dalším velkým pracovním koníčkem.

Teď po padesátce se věnuji hlavně psaní a tiše doufám, že tím i na tomto webu přináším svým čtenářům trochu radosti do života. Hodlám ji dále násobit usilovnou péčí o Klub Nezoufalek, který je pro mě i srdeční záležitostí.

Miroslava Besserová

redaktorka

„Prošla“ jsem se třemi školami. Základní, SVVŠ a FAMU. Ta poslední se mě snažila naučit psát scénáře, být použitelným dramaturgem, aby to navíc bylo k uživení. Dokonce scénářů se realizovalo. Nebojte, nebudu jmenovat všechny!

Foto: Miroslava Besserová

Možná tenkrát malí diváci sledovali u obrazovek pohádky Král a písnička, Malování s princeznou…, větší vysílání Vlaštovky, dámy Maxi magazín pro ženy. Možná jsem neurazila detektivkami Poslední zastávka smrt, Opožděná vražda. Měla jsem radost, když intelektuálové soutěžili ve znalostech z literatury a všichni dohromady sledovali moje dokumenty Jan Tříska, Jára Kohout, Nadja Paetzold – Žena světa v oboru hudby, Nadace Olgy Havlové – Výbor dobré vůle….

Z festivalů divadelních a hudebních (pro UNESCO nejen Mezinárodní hudební festival PONTES, Harfové soubory světa v Praze, Hrady, zámky a hudba…).

Za víc než čtyřicet let, co se jako vetřelec pohybuji mezi novináři, se mi podařilo napsat stovky recenzí, rozhovorů, nejrůznějších literárních útvarů, taky „pár“ knih. Třeba: Herci v horoskopech, Soukromý život Rudolfa Hrušínského, Bróďa ve vzpomínkách a fotografiích Petra Našice, Vždycky jsem to já (o Jiřím Adamcovi), Život je parádní jízda (o Miroslavu Moravcovi), Nova křížem krážem, nejen Receptář, Snowboarďáci, Laskavý dobrodruh Zdeněk Podhůrský, Jiří Adamec - Štěstí má v popisu práce, Vánoce v kuchyni slavných, Boris Rösner – Život jako divadlo, Klíče k životu, Jan Šťastný – Chlap se sametovým hlasem, Miroslav Moravec II – Život je skutečně parádní jízda, Aby nám bylo fajn, Když hvězdy vaří dětem, Martin Dejdar – Hercův úsměv, smích i pláč, Když hvězdy vaří dětem, literární zpracování televizního seriálu Cesty domů I. a II. povídky Maturitní srazy radši ne!, Chlapi na odstřel i na lásku, Daniel Hůlka – Diagnóza Blíženec, Slovo je podaná ruka, a připravuji vyprávění o svém muži Vilému Besserovi – Jeden den s nulou. Několik let jsem byla šéfredaktorkou společenského měsíčníku Pražský magazín. Píšu rozhlasové fejetony a glosy, které se dokonce vysílají… a to by mělo stačit…?! Není tam pochopitelně všechno, protože mým koníčkem není – špacírovat po světě jenom tak.

Renáta Šťastná

redaktorka

Přijímám s vděčností a pokorou všechno, co mi život přináší. Do jaké míry jsem měla všechno připraveno a jsem pouhým uživatelem, nebo jak moc jsem se stala příčinou mých životních událostí, nevím. Jednoznačně ale vím, že život, jaký žiju, miluju a nezaleknu se ani překážek, které mi sem tam vlezou do cesty.

Foto: Renáta Šťastná

Můj příběh je prostě obyčejný. Vyučila jsem se prodavačkou drogistického zboží, následně absolvovala večerní studium s maturitou a od roku 1990 jsem chodila do práce. Každé ráno tam a každé odpoledne zpět. Oddělala jsem si svých osm i víc hodin denně, mezitím jsem porodila syna a zvládla s ním operaci hlavy a po večerech pořád psala a psala a psala... Už ve škole mě totiž bavily slohy, v pubertě jsem si pak utíkala postěžovat mému zelenému deníčku a tak to se mnou jde celý život.

Povídky, novely, románky - něco z toho vyšlo i knižně, většina ale čeká, až přijde ten správný čas. Ale on přijde! A potom přišel rok 2006, kdy jsem začala spolupracovat s různými časopisy (Náš REGION, Meduňka, Regenerace, Naše rodina, Koktejl magazín) a webovými portály (Jády, Kultura21). A pak mi vstoupily do cesty Nezoufalky....A tady se mi moc líbí. Už i proto, že tady můžu veřejně říkat všechno, co se mi líbí i nelíbí a co jsem dosud publikovala na svém webu. Ne proto, že by to bylo nevhodné publikovat jinde. Hlavním důvodem je to, že moje tvůrčí spektrum je velmi široké. A to Nezoufalkám vůbec nevadí. Je mi pětačtyřicet a konečně jsem našla, co jsem hledala. Takže milé dámy, být Nezoufalkou mě baví a jsem na to neskonale pyšná!

Kniha týdne podle Nezoufalek
Nesmrtelný příběh v tanečních obrazech na jevišti Stavovského divadla

Nesmrtelný příběh v tanečních obrazech na jevišti Stavovského divadla

První premiérou Baletu Národního divadla v nové sezoně je Malá mořská víla – 10. listopadu ve Stavovském divadle.

Soutěž měsíce

Klub Nezoufalek - Přihlášení pro členky

Emailová adresa:
Heslo: