Městské divadlo Mladá Boleslav: Úplné zatmění

V posledních letech získávají divadelní ocenění Thálie mimopražská divadla. Nebude to tím, že právě na „oblastech“ se dělá pořád to poctivé umění, zatímco většina pražských scén v honbě za ziskem sází na podbízivé bulvární kusy, které diváky víceméně jen baví?

Před dvěma lety se hodně mluvilo o hře Úplné zatmění o prokletých básnících v podání mladoboleslavského divadla, protože herec Petr Mikeska dostal za svého Verlaina Thálii. Zaslouženě, jak jsem se ujistila až teď, když jsem představení shlédla. Dává se samozřejmě pořád, a je pořád vyprodané, protože jde o skutečnou divadelní lahůdku.

Samozřejmě si pamatuji stejnojmenný film z roku 1995 s mladičkým Leonardem DiCapriem a Davidem Thewlisem, ale po tomhle divadelním ztvárnění jsem na něj zapomněla. A kdykoliv uslyším jména Paula Verlaina a Arthura Rimbauda, vzpomenu si Petra Mikesku a Matouše Rumla v dvouhodinové strhující herecké jízdě, která diváky nenechá vydechnout. Ale nejsou to jen herecké výkony, na nichž inscenace stojí. Je pevně podepřená skvělou dramaturgií, chytrou scénou se zrcadlovými kulisami, kam se píšou verše, balkonovým ochozem, na němž se pořád něco děje, a akčním hudebním doprovodem. Sžírající zoufalství milostného trojúhelníku dvou mužů a jedné ženy napumpoval britský dramatik Christopher Hampton nadčasovými bolestnými pravdami o lásce i nenávisti, které mají takovou sílu, že mohou slabší nátury v hledišti psychicky rozhodit. A poté, co postupná Verlainova sebezničující destrukce vyvrcholí tím, že se jeho představitel na jevišti svlékne donaha, odcházíte z divadla „úplně zatmění“ a chvíli trvá, než v sobě zase rozsvítíte. A pak si řeknete – díky, přestože vás tenhle ostře nabroušený divadelní šíp zabolel.

Eva Houserová

Foto: MDMB