OBDIVUJ V ŽIVOTĚ TOHO, KDO SI TO ZASLOUŽÍ

Můj manžel měl jednu zásadu: Neobdivuj v životě toho, kdo se má dobře, obdivuj toho, kdo něco zažil a znovu má úsměv na tváři. S tímto pohledem na svět jsem se vypravila na dovolenou. Vřele doporučuji, protože vás to posune „dva schody nad“.

Jak to, že nevíte, co to znamená? Jste nad věcí! Všichni vám připadají milí a laskaví! Máte chuť si dokonce popovídat i s tou bábou, co vás úmyslně praštila holí, aby vás uklidila z cesty a mohla nastoupit do autobusu dřív. Slušný člověk řekne – pardon, nebo – s dovolením, ona ne. Navíc nechápete, kam se dere, když máte místenky. Ustoupíte, ona místo díků po vás šlehne pohledem, co zabíjí. Zjistíte, že je asi stejně stará, jen na rozdíl od vás zřejmě naštvaná na celý svět. Maličko se leknete, když vidíte, že sedí v autobuse vedle vás. Ale znovu překvapí. Stačí chvilka, a je z ní velice příjemná dáma. Mluví sice na váš vkus až moc, nevypadá to, že by šla vypnout, ale dá se poslouchat. Rozečtenou knížku necháváte v tašce. Její život by byl sakra čtivý příběh!

Prý poprvé jede na dovolenou sama, protože ji rodina vytočila. Poprvé udělala to, co je určitě překvapí. Nechala na stolku v předsíni vzkaz, že se vrátí za 14 dnů. Měla legraci z toho, jak budou bezradní, co s dětmi, kdo bude vařit, nakupovat, uklízet, venčit psa.  Její odplata za čas, který před nedávnem trávila v nemocnici a oni, třebaže slíbili, že za ní budou denně chodit, ve výsledku jen telefonovali. Uvědomila si, jaká je rakovina mrcha. Nebude tu věčně, tak se rozhodla – znovu poprvé v životě, že zbytek času je její. Podívala se na zvonící mobil, na mě, a vypnula ho. Poznamenala, že musí zavolat jednoho kamaráda, kterého chce ještě vidět, aby za ní přijel. Ten je prý tutovka.

Najednou mi nevadilo, že do mě strkala holí… byla jsem ráda za takové setkání.