Až ve stáří pochopíš, co ses v mládí naučila

Někdo má své motto, my jsme s mým mužem vymýšleli slogany, a rovnou na každý den. Po čase jsem k nim přidala glosy a fejetony.

A řeknu vám, že je to nářez! Být dříve narozený není žádný med. Někteří vás sice respektují, ale těch je jen pár a to si nejsem jista, z jakého důvodu to dělají. Ti další, a to jsou už davy, vás neberou moc vážně, protože nedosahujete jejich úrovně „vědění“, dávají vám své pohrdání často neomaleně znát. Třetí kategorie vás pro jistotu rovnou zasklívá.

Pokud máte pocit, že už vlastně o nic nejde, pochodujete si životem jenom tak, bez ladu a skladu, tenhle stav se nenamáháte ani správně odhadnout, můžete od rána do včera deklamovat získaná moudra, sypat je z rukávu, omračovat citáty, vlastně – otravovat okolí. Tam bych se nedivila, že vás neberou vážně.

Pokud ano, ještě pořád vám záleží na tom tady nepřekážet, stačí se umět naladit do pohody, zbytečně nemudrovat, nekázat, neotravovat lidi. Je dobré naopak utřídit si myšlenky a nápady sám v sobě a pro sebe dřív, než se rozhodnete je realizovat. Čestně přiznávám, že mně, ať se snažím sebevíc, se ne vždy zadaří. Pak je fajn obojí zjištění přesně nadávkovat, dát mu čas, zbytečně se nedivit a až nakonec připustit, že jste možná, někdy pracně, ale konečně pochopili, co se to kolem vás v tom fofru vlastně děje.

Můj muž pak na svou vlastní obhajobu k vlastnímu sloganu rád dodával: „Já jsem se kupříkladu v mládí mimo jiné naučil třeba v rámci povinných kulturních brigád nesmyslně sbírat mandelinku bramborovou, jenže nikdy jsem to potom v divadle, dabingu, televizi, rozhlase, dokonce ani ve filmu nepotřeboval. Zřejmě se stala někde chyba. Naučil jsem se, jak si rodiče přáli a tak mě v tomto duchu i vychovávali, být slušný k lidem, poctivý a uctivý, uznávat hodnoty, respektovat vědoucí a vzdělané, ale doba, ve které jsem žil, každému tykala a podle toho s ním také zacházela, což mně dost vadilo. Zase špatně. Naučil jsem se nedávat rány pěstí, protože jsem boxoval, měl docela sílu a zasažený terč by s největší pravděpodobností zůstal ležet. I v tomto případě jsem udělal hloupost. Dát ránu, možná by tu mezi námi žilo méně podrazáků. Takže vlastně ve výsledku pochopíš, jak řada poznatků z mládí je k ničemu.“

Kde je tedy pravda, už neřekl. Zřejmě si myslel, že ve stáří se k ní dopracuju sama a pochopím, co jsem se v mládí skutečně naučila.

 Miroslava Besserová

pozn.redakce: M.Besserová je publicistka, dramaturgyně, scenáristka, spisovatelka - a samozřejmě také nezoufalka. Proto se budete na našem webu setkávat s jejími glosami a feletony. Těšíme se!