Babika neumí jen tak sedět s rukama v klíně

Už jako malá holčina pořád něco háčkovala na panenky, vyráběla jim byteček z krabic od bot a zdobila ho šitím polštářků a záclon. Záliba v ručních pracích provází „babiku“ Evu Klíčovou z Moravské Třebové celoživotně a teď v důchodu si ji užívá naplno.

Celý život něco tvoří. Jako velká parádnice si v mládí šila vlastnoruční modely a pak začala „obšívat“ manžela i děti. „Nezůstalo jen u šití,“ vzpomíná paní Eva. „Pletla jsem, háčkovala, vyšívala, drhala. Zkrátka jsem zkoušela všechno možné, co mě zaujalo. Móda a odívání mě vždy nesmírně bavilo, bylo to moje velké hobby. Než odrostly naše tři děti, pracovala jsem 28let jako tkadlena. Samozřejmě na směny a dokonce pět let i na noční. Nebyla to rozhodně doba, na kterou ráda vzpomínám.“ Pak ale Evě osud ukázal přívětivější tvář a ona dostala nabídku prodávat v prodejně Kras konfekci. „To bylo radosti! Tam se zúročilo moje nadšení pro odívání. Jako prodavačka a pokladní jsem tam ráda zůstala až do důchodu, byla to krásná léta, příjemná práce ve výborném kolektivu.“

Tvoření jí umí podržet nad vodou

Eva nepropásla ani možnost rozšířit si obzory při nástupu internetu. „Začala jsem díky tomu poznávat různé hobby techniky, jako je batika, decupage atd. Tím se moje koníčky rozrůstaly. Hned pedig, hned korálky, malování a úpravy triček. Poslední je pergamano. To je zajímavá technika, která je u nás teprve v počátcích. Je to takové vyrývání tupým předmětem do papíru, vypichují se vzory, následně se zdobí gelovým perem, případně různými pastelkami ap. Na vytlačování a vypichování vzorů se dají použít i kovové šablony. Z takto vyšperkovaného pergamenového papíru vzniknou přáníčka, taštičky, záložky…“ Prostě Eva, co vidí, to musí vyzkoušet. Je to svým způsobem posedlost, ale dělá ji šťastnou, a dokonce jí pomohla překlenout i neradostná období života. Musela se vyrovnat s tím, že se její syn, vynikající violoncellista, léčil na rakovinu, naštěstí vše dobře dopadlo, a dnes už jen dochází na preventivní prohlídky. Ale aby toho nebylo málo, tato zhoubná nemoc byla diagnostikována i u jejího manžela. „Toto jsou nejhorší prožitky, které nikomu nepřeju. Těch probdělých a probrečených nocí, co mám za sebou...“

 Rodina je štěstí

Přesto je Eva jako správná členka Klubu nezoufalek optimistka a doufá, že vše se v dobré obrátí. Řídí se heslem: co tě nezabije, to tě posílí. Má kolem sebe širokou rodinu, syna, dcery, vnoučata. To považuje za největší štěstí v životě. „Dcery jsou velice šikovné, ale bohužel pracovně velmi vytížené, nezbývá jim čas na tvoření, tak to doháním za ně,“ usmívá se Eva. Ale jedna z vnuček jí to bohatě vynahradila. „Pobabila“ se a vystudovala textilní návrhářství v Ústí nad Labem. Geny se prostě nezapřou.

Jede pořád na plný plyn

Eva se schází v Křižanově s dalšími „tvořilkami“, vyměňují si zkušenosti a učí se společně nové techniky. Má i svoje webové stránky www.babika.wgz.cz  ,kde si můžete prohlédnout, co všechno vyrábí. A co jí ze všeho nejvíc baví? „Mou největší láskou jsou korálky, nejraději z nich šiju různé bižuterní soupravy, přitom se vyřádím. Velice ráda i háčkuju z korálků zajímavé spirály.“ Ukázky její práce vidíte i v naší fotogalerii. Když se Eva ohlíží zpátky, jasně že by některé věci ve svém životě udělala jinak asi jako každá z nás. Omyly se nikomu nevyhýbají. Ale jedno ví jistě: nelituje ani jedné minuty, kterou obětovala svému tvoření. Tak Evě popřejme spoustu nápadů a úspěchů v další tvorbě. Přestože je téhle elegantní dámě jednašedesát let, životní energii a chuť poznávat pořád něco nového by ji mohla závidět nejedna mladice.

Eva Houserová