Být v pohodě i s pár kily navíc

Hned se přiznávám: i já mám nadváhu. Měla jsem ji, co pamatuju. V pubertě, v tanečních, před porodem, po porodu, před přechodem, po přechodu. Nadváha je prostě nedílnou součástí mého života.

Také se musím přiznat, že jsem (s lehkou nadsázkou řečeno) celý život držela nějakou dietu. Tu delší, tu kratší období. Vyzkoušela jsem snad všechny „zaručené" diety, které ve vlnách zaplavovaly českou kotlinu. Zakoupila jsem valnou většinu volně přístupných preparátů i příslušné literatury. Samozřejmě jsem občas také pár kil zhubla, abych se téměř vzápětí zase dobrala ke své „oblíbené“ nadváze.

A jednoho krásného dne jsem si řekla: Nestačilo by to už náhodou? Není načase začít se věnovat něčemu jinému než každodennímu vážení, měření, počítání? Jsem snad horší, méně hodnotný člen společnosti jen proto, že mám pár kilo navíc? Copak je dokonalá postava zárukou nějakého štěstí? Musím se zrovna já přizpůsobovat panujícímu diktátu krásy? Nebylo by trochu rozumnější prostě se radovat ze života?  A rozhodla jsem se přestat měnit své tělo a naopak něco udělat se svou hlavou, tedy se svým přístupem k nadváze.

Vymývání hlav

Že není možné se netrápit nadváhou, když se o tom všude píše a mluví? Že musíme zhubnout, jinak nebudeme ani šťastné, ani spokojené? Že nadváha rovná se neúspěch? Že nás nikdo nebude mít rád, když nebudeme vypadat jako dívky z obálek časopisů? Že lidé s nadváhou jsou automaticky vyloučeni ze společnosti, která až do extrému vyznává ideál mládí, krásy a štíhlosti?

Všichni dobře víme, že nikdo trvale nezhubne, pokud si neuvědomí, z čeho jeho tloušťka či nadváha pramení, ale hlavně pokud zcela a zásadně nezmění nejen způsob stravování, ale především styl života. A to nejen po omezenou dobu, tedy trvání libovolné diety, ale napořád. Nezapomínejme na paměť tukových buněk, dědičné faktory, jo-jo efekt a všechny další okolnosti.

 Netrapme se

Změňme svůj přístup ke své postavě. Pokusme se najít takové radosti, které nepramení z pocitu nasycení, ale naopak z toho, že budeme mít na mysli jiné věci než setrvalé přemýšlení o jídle, hubnutí, nehubnutí, kilech navíc a nevyhovujícímu zevnějšku. Až se tak stane, přestaneme se soužit nadváhou a ani nás nenapadne držet nějakou dietu.

 Jsem, jaká jsem

Odhoďme pocitu že jsme o něco horší než ostatní, máme-li nějaké to kilo navíc. Nejdůležitější totiž je, co si o sobě (a nejen o své postavě) myslíme my. Pokud naučíme hlavu přijmout nás takové, jaké jsme, zbavíme se trápení z nadváhy. Tento módně řečeno pozitivní přístup se týká nejen nadváhy, ale i celého našeho života, jehož kvalita přece není určována výhradně váhou. Nemůžeme všichni vypadat stejně.

 Být „trendy“ nechme modelkám

Nedejme si vnutit představu, že jen onen uměle vytvořený svět dokonalých a úspěšných, krásných, mladých a hubených je ten jedině správný a šťastný. Každému soudnému člověku je jasné, že svět modelek a zdánlivých či skutečných celebrit je pro naprostou většinu lidí natolik vzdálen, jako by se nacházel na jiné planetě. My žijeme úplně jiný život, chodíme do práce, máme - na rozdíl od nich - starosti a spoustu povinností, občas nás něco bolí, nemáme ani čas ani možnost starat se jen o svůj zevnějšek. A popravdě skoro nikdo v našem okolí není ani dokonalý, ani setrvale šťastný. Ty z nás, které mají na starosti kromě sebe i partnera a děti a normálně chodí do zaměstnání, jen těžko budou stíhat být „trendy". Není dost dobře myslitelné, aby při běžném způsobu života mohla jedna každá z nás trávit celé dny tím, že pečuje o svůj zevnějšek, a večer si pak užívat, jak ji za to ostatní obdivují.

Štíhlost neznamená štěstí

 Další důležitou okolností je genetika. Každý se narodí s nějakým typem postavy. I kdyby se některá z nás rozkrájela na malinkaté kousíčky, silnější dolní partie, rozložitý hrudník, široká ramena či jiné „vybočení" z optimálního tvaru postavy nenapraví. Stejně jako malá žena nedokáže vyrůst, byť ji jejích sto šedesát centimetrů štve a omezuje, ani vysoká žena se nemůže dát zkrátit. Máme snad kvůli tomu, že plně neodpovídáme představám o kráse, které vytvořil a udržuje celý štáb lidí placených módním průmyslem, propadat trudnomyslnosti, trápení a depresím? Jistěže ne. Nebo si snad myslíme, že jen štíhlí lidé s dokonalými proporcemi mohou být (a jsou) šťastní, spokojení, laskaví a všichni je mají rádi?Kdepak, žádná taková přímá úměra neplatí. Může být ženská trochu při těle, a přitom prožívat hezký život, rozdávat radost a být oblíbená?Samozřejmě.

Nejsme přece zoufalky

Prostě se se svou nadváhou naučíme žít. A pokud se dokážeme ve svém i trochu nadměrném těle cítit spokojeně, pokud jsme si našly váhu-nadváhu, která nám vyhovuje a neomezuje nás zdravotně, měly bychom se svá kila naučit nosit s grácií a úsměvem. Z vlastní zkušenosti už přece dávno víme, že když my jsme v pohodě, tento pocit přenášíme na své okolí.

Jiřina Tejkalová

Kdo se chce dozvědět víc, ale i dobře pobavit, více se dočte v knize Jiřiny Tejkalové Kila a radosti navíc, která neoslavuje obezitu, pouze vysvětluje, že každý z nás je jiný, má jiné dispozice, a je proto dobré mít právě takovou váhu, jaká vyhovuje právě vám. A především je třeba si uvědomit, že ani optimální váha není zárukou štěstí.