Chceme potěšit, posloužit a propojit lidi z okolí

Je krásná, elegantní a moderní. Její vlídnou a otevřenou náruč přijímají lidé místní i ti z okolí, ať turisti, cyklisti, manažeři nebo maminky s dětmi. Mluvím o Kavárničce na náměstíčku ve středočeských Statenicích. Zajímalo mě všechno kolem chodu kavárny, zajímalo mě, čím to je, že sem lidé tak rádi chodí. A tak jsem si popovídala s její majitelkou, Barborou Škopkovou.

Báro, v listopadu 2015 přibyla Kavárničce na pomyslném dortu čtvrtá svíčka. Co bylo u jejího zrodu? Byla touha po podnikání nebo láska ke sladkostem?

Jak mě napadlo mít svoji kavárnu? Když jsem se vrátila po roce z Ameriky, kde jsem studovala na střední škole, chtěla jsem si udržet angličtinu. Proto jsem si brzy našla práci v Praze na Letné, v krásné Kavárně The Globe, která patřila cizincům, a pracovali v ní mladí lidé z celého světa. Mezi hosty byli také cizinci žijící v Praze, tedy bez rodiny a přátel a naše kavárna pro ně byla taková malá náhradní rodina. Lidé k nám chodili pravidelně, věděli jsme, který je jejich oblíbený stoleček a jaké mají rádi kafíčko. To se mi moc líbilo. Cítili se u nás dobře a rádi se k nám vraceli. A o to se snažíme i v naší kavárně ve Statenicích. Přejeme si, aby se u nás lidé dobře cítili a rádi se vraceli. Když jsme se s rodinou do Statenic přistěhovali, byla kavárna slíbena v projektu a my s manželem jsme nedočkavě vyhlíželi, kdy už bude otevřená, abychom si konečně dali oblíbené capuccinko, až půjdeme na procházku s kočárkem. Denně jsme chodili kolem, ale pořád se nic nedělo.

Mezi místními lidmi se povídá, že byla kavárna dárek k Vánocům od manžela. Mohla byste trochu poodhalit, jak to opravdu bylo? Já nemám ráda takové to "jedna paní povídala…“

Ano, byl to částečně dárek od manžela k Vánocům, ale hlavně to byl můj splněný sen. A úplně jednoduché to nebylo. Několik měsíců trvalo, než se nám podařilo prostory odkoupit. Poté začala složitá rekonstrukce a přípravy, které nás ale moc bavily. Při nich jsme spolupracovali nejen s naším kamarádem architektem, ale v nemalé míře s Petrou Veselou, která dohlížela, aby, po odborné stránce, bylo vše na svém místě. To znamená kávovar, lednice, odklepávací plocha, mlýnek na kávu a další vybavení, a abychom si nešli při práci, jak se říká, pres ruku. 

Vím, že už na začátku jste měla vizi, čím by Kavárnička měla být. Co vašim hostům můžete a umíte nabídnout? Samozřejmě kromě bohaté nabídky sladkých produktů a kávy? Míváte tu různé akce. Komu jsou určeny? Široké veřejnosti?

Prioritou číslo jedna je hlavně kvalitní a správně připravená káva a jiné kávové speciality. Můžete si tu ale dát i výborné čaje a kvalitní vína, máme zde i domácí  kopečkovou zmrzlinu, která letos vyhrála cenu Zmrzlinu roku! A samozřejmě nabízíme dortíky, sladké koláče i quiche, což je tradiční francouzský slaný koláč, jehož základem je křehké těsto, oblíbené jsou i panini - teplé zapékané sendviče. Úplně nově máme v nabídce čerstvé polévky s focacciou, to je italský pečený chlebový výrobek podobný pizze, tiramisu od italského cukráře, nebo nové výtečné a designově velmi zdařile propracované dortíky od místní cukrářky. Důležitou součástí Kavárničky je dětský koutek, to byla naše podmínka. Sami máme dvě děti a víme, že bez dětské herny bychom si to kafíčko v klidu asi těžko dali. Herna je veliká a plná hraček, jsou tu stolečky na malování, dokonce i televize a spousta pohádek na DVD, ale ty pouštíme pouze na vyžádání rodičů, snažíme se totiž děti podporovat v tom, aby si hrály společně. Maminky s miminky tu mají k dispozici i přebalovací pult. Během roku pořádáme několik akcí, které jsou určeny pro širokou veřejnost. Velice oblíbená je tu tradiční Mikulášská, vyrábění adventních věnců ve spolupráci s květinářstvím Parádnice. V oblibě jsou i workshopy pro malé děti, teď opakovaně připravujeme vyrábění vánočních hvězd a andělíčků z korálků. Další pravidelnou akcí na pondělní dopoledne jsou Zpívánky, hýbánky pro nejmenší děti s Eliškou Frkovou. Letos máme zatím málo dětí, takže pokud by měl někdo zájem, přihlaste se u nás. Pravidelně po cvičení venku k nám chodí maminky s kočárky ze Strolleringu z Horoměřic, párkrát do roka nám přijede Eliška Frková zahrát loutkové divadélko. Pořádáme zde i narozeninové oslavy a do budoucna by se mi líbilo víkendové čtení pohádek v herničce.  

Někteří lidé říkají, že je u vás draho a že Kavárničku považují za podnik pro movitější vrstvu...

Mrzí mě, že takhle lidé Kavárničku vnímají, ale věřím, že je to pouze tím, že si k nám zatím nenašli cestu. Chceme, aby každá návštěva v naší kavárně byla zážitkem, a tomu se snažíme podřídit i nabídku a výběr surovin. Dbáme na to, aby vše, co nabízíme, bylo nejen chuťově na skvělé úrovni, ale aby každá položka měla svůj pozitivní příběh. Skvělá italská káva, zmrzlina od Radka Hrivňáka z Tuchlovic, dorty od Kristýny Ďurišové ze Statenic, nově nabízíme polévky a další dobroty. Za každou položkou v naší nabídce stojí lidé, které známe, kterých si vážíme a kteří vkládají do své práce kus svého srdce. Zjednodušeně, raději v kavárně nabídnu menší tiramisu od Davideho než obrovský větrník, plný ztužených tuků a levných surovin z pásové výroby. Snažím se, aby byla v Kavárničce vždy základní, cenově dostupná nabídka, ze které si vybere každý a může si ji bez problémů dovolit, aniž by to zatížilo jeho rozpočet. Moc by mě potěšilo, kdyby se k nám přišli podívat lidé z okolí a přišli si k nám dát něco dobrého. Kavárnička je tu pro všechny, každý si může přijít dát klidně jen kafíčko a nechat děti pohrát v herně, přečíst si noviny, jen tak posedět. Vsak kvůli tomu tu Kavárnička je – jejím cílem je potěšit, posloužit a propojit všechny lidi ze Statenic a okolí. Stále čekám, až k nám budou chodit hlavně místní občané, na druhou stranu mě stále mile překvapuje, kolik lidí k nám pravidelně dojíždí třeba z Roztok, Holubic, Turska, Velkých Přílep, Suchdola, Horoměřic, odkud chodí maminky s dětmi pěšky, ale třeba i z Prahy 6.  

Kolik má Kavárnička zaměstnanců a jsou to „mistři v oboru“, to znamená - mají nějaká speciální školení? Jak správně uvařit kávu přece neví každý.

V současné době mám v týmu dvě milé paní, moc šikovné baristky, které jsou pečlivě proškolené Petrou Veselou, se kterou nyní vymýšlíme termín našeho dalšího školení. Uvařit správně espresso není pouze o dobrém a kvalitním přístroji a kvalitní kávě, tady záleží hlavně na správné obsluze a údržbě, správné teplotě, tlaku a správném nastavení hrubosti mlýnku.  

Je pravda, že v Kavárničce pracovaly dvě dívky z dětského domova, pro které to byl splněný sen, získat takovou práci? Kam se poděly?

Ano, Kačka s Verčou. Jsou to úžasné holky, které byly dva a půl roku součástí naší Kavárničky a vlastně vždycky budou! Ostatně nám tu na zdi visí jejich fotky, a tudíž tu jsou stále s námi. Holky jsem našla v novinách v době, kdy jsem se poohlížela po nějakém milém a spolehlivém personálu. Prostřednictvím nadace „Múzy dětem“ sháněly práci. Jejich příběh byl tak silný, že mě okamžitě zaujaly. Scházely jsme se dlouho před otevřením a společně za dohledu Petry trénovaly, jak udělat to nejlepší espresso. Později dívky absolvovaly další kurz Latte art – takzvané malování mléčnou pěnou. A před rokem se holkám splnil další sen - odletěly z Kavárničky rovnou do Toronta zdokonalit si angličtinu. Obě pracují v kavárnách, daří se jim dobře a jsme v neustálém kontaktu.

Řekněte, prosím, něco o sobě, odkud pocházíte, co máte ráda, co je pro vás v životě důležité….

Jsem typický Pražák. V Praze jsem se narodila, v Praze vystudovala, v Praze bydlela. S manželem jsme se nejdřív přestěhovali z centra hlavního města na Přední Kopaninu, kde jsme žili několik let a kde se nám narodila naše dcera. Pak jsme hledali nový dům a manžel objevil projekt Statenický Mlýn, který se nám moc líbil. A tak jsme se tady usadili. Mám ráda svoji rodinu, děti, svého muže a přátele, kteří mě často inspirují a posouvají dopředu. Ráda cvičím jógu, miluju procházky přírodou a cestování.

 Renáta Šťastná

Foto: Eva Norgren a archiv Barbory Škopkové