Když boží mlýny nemelou

Vážně mají poruchu a nemelou, nebo nemelou, jak by měly. Anebo se tohle rčení netýká mne. Jo, ale je ještě jedna možnost, že melou hodně pomalu a už se bohužel nedočkám výsledku semletí těch, které bych mezi jejich kola ráda popostrčila a sledovala, jak je zpracovávají k mé radosti a jejich zděšení.

Že jsem zlomyslná? Ne, nejsem. Vy byste v tomhle případě možná jednali mnohem rázněji a okamžitě, nečekali na pomstu shůry.

Několik let máte pocit, že váš kamarád s vámi jedná na rovinu, takže ho „nekontrolujete“. Nikdo nechápe, proč právě v jeho případě ignorujete známé: Důvěřuj, ale prověřuj! Věříte jeho omluvám, které vypadají věrohodně, protože chcete, do nekonečna jste ochotni ho bránit před čím dál větším společenstvím těch, co ho přestávají brát vážně, znevažují jeho profesní kvality.

No, a pak to přijde. Omylem se k vám donese hodnocení, které vypustil při hodnocení pochvalné kritiky vaší společné práce. Omylem, protože náhodou posloucháte rozhlasovou stanici, kterou jinak míjíte. Z vašeho kamaráda vypadávají příhody, které se nikdy nestaly, dělá z vás úplného chudáka, co za úspěch může on, vy si na jeho jménu stavíte kariéru. Ale on je velkorysý, jemu podobné praktiky lidí kolem nevadí, je na ně zvyklý.

Žasne, když se ho potom zeptáte, proč to udělal. Prý si myslel, že k vám si může takový postoj a drobný žertík dovolit, že vy ho pochopíte, protože znáte situaci, ve které se podrazem jiných ocitl. Vy přece víte, že je využíván pro své jméno, že se na něm snaží každý hlavně vydělat a tak bere každou šanci se očistit.

Nemáte sílu na správný komentář, chcete zůstat nad věcí, jenom nechápete, proč ty boží mlýny mají někdy poruchu a nemelou vůbec, nebo nemelou, jak by měly.

 Miroslava Besserová