Nezoufalky.cz

Už jste členkou Nezoufalek?

Přihlásit

- nejnovější článek

Už víme, že život dokáže pohladit i nafackovat. Jednou jsme dole, jednou nahoře, ale i přes jizvy na duších a překážky jdeme dál s úsměvem a zvednutou hlavou. Jsme přece nezoufalky!

Příběhy zajímavých žen, které se dokázaly porvat se životem

Z lékárnice vydavatelkou

Z lékárnice vydavatelkou

"Jako malá jsem nikdy nepřemýšlela o tom, co budu dělat. Protože jsem se dobře učila, tak jsem se dostala na gymnázium. V té době jsem cítila, že chci dělat práci, která má smysl a kde bych mohla pomáhat lidem," říká o sobě Monika Kopřivová, jejíž příběh může být inspirativní pro mnohé čtenářky. Posuďte samy...

Mango, láska a kari

Osmadvacetiletá Wali pracuje jako manažerka ve firmě, která distribuuje hračky. Jejím velkým přáním je otevřít si e-shop s indickým kořením. Dosavadní práce ji neuspokojuje a vztah s přítelem Viktorem ustrnul na mrtvém bodě. Je na čase udělat nějaký restart.

Wali se seznámí s Pakistáncem Shahidem, žijícím už léta v Praze, kde vede obchod s kořením a exotickou zeleninou. Učí se u něj indickou kuchyni, a postupně se do něj zamiluje. Tolik na úvod rozhovoru s Waliyah Klásovou, která sepsala svůj nevšední příběh do knihy Mango, láska a kari, která vyšla v nakladatelství Motto.

Jste pořád se Shahidem?

Ano jsme spolu už třetím rokem, i když začátky nebyly vůbec jednoduché. Ostatně o tom už budu vyprávět v druhé knížce, která se chystá na příští tok "Koření mého života".

Co u něj coby muslima považujete za největší pus a minus?

Smysl pro rodinu, zodpovědnost za druhé. Má krásný vztah k dětem i starým lidem. Je zvyklý dělat kompromisy a nedělá mu problém brát neustále na někoho ohledy. V Pákistánu lidé obvykle žijí v tzv. "spojených rodinách". Jsou to velké rodinné klany, kde se dítě odmalička učí, že starším lidem musí neustále pomáhat, mladší děti chránit a brát za ně zodpovědnost. Aniž si to uvědomují, nesou si pak takový návyk celým životem a vytvářejí podobně fungující vztahy a rodiny.

Záporná stránka určitě je, že jako cizinec musí hodně pracovat. V práci tráví deset hodin denně včetně soboty. Celkově mají denní režim naprosto jiný než my, jsou hodně komunikativní a neustále s někým ve spojení - ať už na návštěvě nebo alespoň na telefonu. Nezbývá pak moc prostoru pro soukromí. Přiznám se, ze začátku jsem s tím měla velký problém a trvalo mi, než jsem si zvykla. Výjimečně máme víkend jen pro sebe. Po večerech se vidíme velmi krátce, protože já jsem zvyklá jít brzy spát a brzy vstávat. Shahid jde do práce až na desátou dopoledne a vrací se v osm večer, někdy i déle.

V čem je podle vás indická kuchyně ta nejlepší?

Zalíbily se mi dva aspekty této kuchyně, byť každý je naprosto rozdílný:  Indové k jídlu přistupují jako k prostředku jak si uchovat sílu a vitalitu. Samozřejmě si také chtějí pochutnat jako my, ale důležitější pro ně je co tím tělu dodají za živiny. Mají spoustu zažitých návyků, které si ani neuvědomují, protože jim je doma vštěpují od malička - například půl hodiny po jídle nepít, bílou mouku používat jen minimálně - raději ji nahradí cizrnovou nebo rýžovou moukou a placky čapátí připravují z celozrnné mouky. Rozlišují také, které potraviny tělo ohřívají a které ochlazují a vzájemně je nekombinují. Veškeré jejich koření má i léčivé účinky a jsou pro tělo nesmírně prospěšné. Osobně si myslím, že to je jeden z hlavních důvodů jejich silné imunity. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na luštěniny! Ty jsou u nich na talíři opravdu minimálně jednou denně. Je pravda, že od doby kdy jím převážně indickou kuchyni se i mě výrazně zlepšila imunita. Myslím si, že je to zejména zásluhou chilli, koření a většího přísunu luštěnin a zeleniny.

Druhý aspekt je čistě pragmatický - je to kuchyň levná, relativně skromná, kde s minimem nákladů připravíte oběd pro celou rodinu. Stačí miska suché čočky, rajče, cibule a zázvor a připravím výborné jídlo, na kterém si pochutnám a ještě vím, že tělu dodám vitamíny, minerály…

Je to kuchyně kalorická, nebo naopak dietní?

Dobrá otázka! :-) Je pravda, že používají mnoho zeleniny a luštěnin, takže se nabízí odpovědět "dietní". Ale na druhou stranu se mnoho pokrmů smaží v oleji a vůbec v této kuchyni - zejména v té "poctivé" domácí - se používá moc tuku. Domácí kari se doslova koupe v loužičce tuku ovoněného kořením a bylinkami. Proto je indické jídlo docela těžké. Samostatná kapitola jsou jejich dezerty! Nejsou zvyklí na klasické české moučníky, bábovky apod. U nich se dělají jen malé dezertky, které jsou ale příšerně sladké. I když je pravda, že běžně používají hnědý přírodní cukr.

Mně nezbývá než dodat, že Waliina kniha, která se příjemně čte, neboť je skvěle napsána, je prošpikována recepty na indická jídla. Vřele doporučujeme.

Eva Houserová

Foto: archiv W.Klásové

Zpět 0 příspěvků
Kniha týdne podle Nezoufalek
Nesmrtelný příběh v tanečních obrazech na jevišti Stavovského divadla

Nesmrtelný příběh v tanečních obrazech na jevišti Stavovského divadla

První premiérou Baletu Národního divadla v nové sezoně je Malá mořská víla – 10. listopadu ve Stavovském divadle.

Soutěž měsíce

Klub Nezoufalek - Přihlášení pro členky

Emailová adresa:
Heslo: