Prožívám všechno, hrůzy i radost

Už deset let je Pavla Gomba hlavou české pobočky UNICEF. K této práci, která je zároveň jejím posláním, ji přitáhla „gravitace“, jak sama nazývá řízení osudu.

Milovala zvířata a černý kontinent. Díky čtenářské vášni a vyvinuté fantazii si Pavla Gomba (36) už odmalička představovala, jak v Africe krotí lvy. „Snila jsem o tom, jak jednou budu jezdit na safari a jako můj tehdejší velký vzor Joy Adamsonová – autorka příběhu lvice Elsy – o tom napíši knihu. Největší odměnou pro mě bylo jít do zoo. Znala jsem dokonce zpaměti latinské názvy všech zvířat,“ vypráví nadšeně rodačka z Ostravy. Tehdy se ještě jmenovala Voženílková, a když se v 18 letech rozhodovala, kam se budou ubírat její další kroky, všechno se v ní pralo. Zvítězilo to, co původně vůbec nechtěla – studium ekonomie. „První s tím přišel tatínek, sám ekonom, ptal se, zda by se mi nelíbily finance. Ale znáte to, připadalo mi to tehdy děsně nudné. Nakonec jsem díky kamarádce po drobných peripetiích VŠE v Praze vystudovala a dneska se mi všechno moc hodí.“

První černé seznámení

Nastoupila do obchodního oddělení dánské ambasády, aby pomáhala dánským firmám proniknout na český trh. Pak totéž dělala na nizozemské obchodní komoře. A konečně vycestovala na půl roku do Afriky, konkrétně do Zimbabwe. „Odtud shodou okolností pocházel můj bývalý manžel. Moje priority tenhle pobyt hodně změnil. Když jsem potom uviděla inzerát UNICEF na pozici finančního ředitele, hned jsem věděla, že to je to pravé. Šťastnou náhodou jsem byla tehdy vybrána a ve šťastné náhody věřím doposud.“

Klidně jsem Bomba

Se svým exotickým jménem si už sympatická brunetka zažila své. „Ano, v jednom TV pořadu mě představili jako muže - Pavla Gombu, jméno mi často neskutečně zkomolí, ale má i své výhody. Když se chci například představit, je nejjednodušší říci, že se jmenuji Pavla Bomba, ale s G na začátku a každý je hned doma,“ chviličku se pousměje. „Na tohle jméno jsem si zvykla, i když už spolu s manželem řadu let nejsme. Byla to studentská láska, neměla jsem problémy s jeho barvou pleti, ani se jménem. Okolí mi to nikdy nepředhazovalo.“  

Nejsem Mesiáš, ale snažím se

Díky pobytu v Africe viděla lidské zoufalství a hlavně chudobu. Hlavně u dětí bez finančního zázemí, ty jen přežívají a zbytečně umírají. Na světě je spousta problémů, které neumíme vyřešit a spousta nemocí, které zatím neumíme vyléčit. “Je pro mě hodně těžké se smířit s tím, že každý rok umře skoro 10 milionů dětí zbytečně – na podvýživu a úplně banální nemoci. A přitom tahle práce má konkrétní výsledky.“

Někdy je člověku do pláče

Když se paní Pavly dotážete na nějaký silný moment z jejího života, nezaváhá. Je jich prý tolik, že by mohla vzpomínat v bodech i hodiny. „Jak je asi člověku, když vidí čerstvě narozené děti, které bez inkubátoru do druhého dne zemřou?“ zeptá se nad svou vzpomínkou při své první služební cestě do Kambodže. Tam také viděla třeba lokomotivu s plošinou vepředu, která byla doslova obsypaná stovkami lidí. „Pak jsem se dozvěděla, že tyhle plošiny tam mají proti minám, a ti lidé, kteří se na nich kvůli chudobě takhle vozí zadarmo, jsou často obětí pozůstatků dávno skončených bojů.“  

S AIDS na kordy

Při každé návštěvě Afriky se mladá žena setkává s hrůzami chudoby, beznadějí a zoufalstvím nemocných s AIDS. Není divu, že Pavla Gomba žije nejnovějším mezinárodním projektem UNICEF. „Na světě nyní máme 2,1 milionů dětí s virem HIV, z nichž se naprostá většina nakazila od svých matek. Léky (pro matku i dítě), které souprava obsahuje, jsou vyvinuty tak, aby se přenosu viru z matky na dítě zabránilo jak v těhotenství, tak při porodu a po něm.“

Balíček se testoval v Keni, Kamerunu, Lesothu a Zambii. Organizace UNICEF je zatím s jeho účinky spokojena. Podle jejich průzkumů se počet nemocných novorozeňat díky soupravě výrazně snížil. "Pokud bude dostatek balíčků, očekáváme, že tím absolutně vymýtíme přenos HIV z matky na dítě do pěti let," tvrdí s nadějí Pavla Gomba.

Vladislava

Foto: oficiální zdroj