Rozhlasová dramaturgie je krásná práce

Poslední roky se znovu čím dál častěji vracíme k rozhlasovým přijímačům. Doma, na cestách autem, na chalupách. Tam si to rádio dokonce dáváme mezi záhonky a při bohulibé práci ho posloucháme. Český rozhlas Dvojka je stanice, jejíž poslechovou neustále stoupá. Ale o lidech, kteří vysílání připravují, se moc nemluví. Jedním z nich je dramaturg Marko Milanovič. Nebudu jmenovat všechno, pod čím je podepsaný. Vybrala jsem – Sejdeme se u Kalicha…

Co si myslíte, že umíte?

Nemáte snadnější otázku? Od přírody jsem velice kritický, takže skoro nikdy nejsem úplně spokojený s tím, co dělám, co jsem vykonal. Neustále se snaží získávat nové vědomosti, s každou další přečtenou knihou zjišťuji, co nevím, co všechno neumím, než co umím. Ale na druhou stranu empiricky mám potvrzeno, že umím vařit. Jednak hosté, kteří ke mně přijdou na něco dobrého, vždycky od stolu odchází spokojení stejně jako já. U mne to nadšení není tak velké, protože poslední dobou přibírám na váze.

Co se vám nikdy nedařilo? A teď nemyslím na jídlo.

Toho je! Nikdy se mi např. nedařilo být dobrý společník a kamarád do pohody a nepohody. Většinou nemám moc trpělivosti a ve společnosti mnoha lidí vydržím jen pár málo desítek minut. Pak ztrácím koncentraci, myšlenky mi utíkají k různým jiným věcem. Mám rád ticho, samotu s knihou v ruce. U četby se dovedu úplně uvolnit, soustředit a hodiny se jí věnovat.

Myslíte, že takovéto chování má něco společného i s trémou?

U mne určitě. Většinou je vázaná za veřejná vystoupení, na která nejsem zvyklý. Ve společnosti, nebo dám lepší příklad. Pět let jsem se učil klasický zpěv, což je vynikající koníček a tvrdili, že pro to mám i značné vlohy. Bohužel jsem měl právě kvůli trémě problém s vystupováním. Rozhodl jsem se raději nevystupovat a necpat se tam, kde nejsem schopen situaci zvládnout na sto procent.

Seberealizace ve vaší profesi je…?

Jednoznačně přes tvorbu. Ta je v mé profesi doslova životodárná. Ne pouze materiálně, ale mně, a doufám i jiné kolegy, zbavuje marnivosti, lenosti a nudy.  Působí jako nejúčinnější balzám, který povzbuzuje vůli do života.

Je v ní možné dosáhnout i popularity?

Dramaturgie je činnost, která nepřináší moc popularity, jedině tak v užším kruhu lidí z branže. Jediným momentem snad, kdy se dramaturg dostává do širšího povědomí je, pokud ten, kdy se zabývá ještě i autorskou činností.  Kdybych měl přiblížit pozici dramaturga v tvůrčím procesu, jednoduše bych to shrnul asi takto: V případě, že televizní, rozhlasový pořad, film, nebo divadelní představení neuspěje, vina obvykle padá v prvé řadě na hlavu dramaturga, jako na ideového architekta, který připravil látku k realizaci. Pokud se ovšem dílo povede, pak je úspěch připisován režisérovi, v dnešní době často i producentovi.

Je něco, co byste si v životě chtěl vyzkoušet?

Jé, toho je, co bych chtěl, třeba jen vyzkoušet! A udělat! Třeba, co nejdřív bych si rád udělal námořnický kurz a získal licenci na řízení jachty. Narodil jsem se jako Černohorec těsně u moře a poslední dobou mě právě to moře čím dál víc přitahuje. Stejně tak bych chtěl získat licenci na řízení vrtulníku, ale to zatím počká. Jedno po druhém.

 Myslíte si o sobě, že jste kliďas?

Jak kdy. Největším kliďasem daleko široko jsem, když je situace nejtěžší. Hroutím se v okamžiku, kdy krize pomine.

Jako autor jste začínal psaním poezie. Ještě ji píšete?

 Bohužel už ne. Když vidím, co se kolem nás a ve světě děje přešla mě chuť, potřebná lyrická nálada.

Jak reagujete na lidi, kteří se snaží s každým vyjít, když vy sám k nim patříte?

Většinou je neřeším, jelikož jak říkáte, taky chci i já se všemi vyjít.

Zdá se vám, že jsou mladí dnes často hluší k radám starších a zkušenějších? Nebo je to naopak?

Myslím si, že většina mladých má pocit, že se svět otáčí hlavně kolem nich. Každou cizí zkušenost a obzvlášť těch starších považují nemoderní, zastaralou. Jako druhý důvod bych řekl, že jejich myšlení funguje v napětí a vzrušení z vlastních pokusů a chyb. Ale tohle je přece na mládí to nejlepší! Kdy jindy si beztrestně můžete zkoušet nový věci a získávat nové zkušenosti?

Jste pro, udělat si malý test?

Jsem pro každou dobrou věc i „špatnost“!

Kdo je podle vás dobrý novinář?

Ten, kdo v rámci své profese dodržuje morální kodex svého povolání a ovládá hodně dobře své řemeslo.

Kritik?

Ten, co se snaží objektivně a s argumenty psát o uměleckém díle. Musí být vzdělaný, vědět, měl by být nápomocen tvůrcům, čtenáři a samotnému umění. 

Autor?

Předpokládám, že mluvíme o dobrém autorovi. Pak je jím ten, který má co říci svým čtenářům, posluchačům, publiku…

Jaký divák vás zajímá?

Každý, kdo se jím stane, protože chce. Dávám přednost přemýšlivým.

Patříte do skupiny lidí, co se často pletou?

Asi tak normálně. Někdy se spletu někdy ne.

Jste pracovitý? Zvládáte i nějakou manuální práci?

Pracovitý jsem v případě, že mě to co dělám, baví. Myslíte, jestli jsem manuálně zručný? Umím vyměnit žárovku.

Patříte mezi náladové lidi? Pokud přiznáte, že ano, nakolik ty nálady dokážete krotit?

Ne. Ani ne, je první odpověď. Tu druhou nepřiznávám moc rád. Velice dobře své nálady i nenálady dokážu krotit.

Prozradíte jednu vlastnost skvělou, druhou naopak až blbou?

Jsem cílevědomý, což by se mohlo nazvat vlastností skvělou. Ta blbá je moje lakota. Vím o ní, ale nijak s tím nic nedělám. Jsem už takový.

Kam utíkáte, když je vám ouvej?

Do světa literatury.

Kdybyste měl šanci lidem poslat tajně nějaké poselství, co by to bylo?

Lidi, mějte se rádi!    

 

Miroslava Besserová

Foto: Český rozhlas

Zpět 0 příspěvků