Rozvod očima jednoho muže

Článků o tom, jak rozvod prožívají ženy, je hodně. Ale co my, muži? Sice o tom méně mluvíme, ale jak nám asi je, když vybudujeme domov své rodině, staráme se o ni, hrajeme si s dětmi… a pak je najednou všemu konec?

Protože se najednou z manželky najednou stane ta, která se rozhodne vykročit z naší společné cesty jinam, a z nás je ten, kdo jí zkazil život. Slova „jedinou svoji chybu, kterou vidím, bylo to, že jsem si tě vůbec vzala“ nám na sebedůvěře příliš nepřidají.

Snažíme se, ale marně

Začneme se vnucovat a vůbec si neuvědomujeme, že tím vztah nenávratně ničíme dál. Snažíme se o záchranu něčeho, co je už dávno pohřbené, protože nevidíme, že ona má dávno vše rozmyšlené. Často jen potud, že chce být svobodná, mít čas pro sebe … ale pak přijdou otázky. Jak to bude s dětmi, jak s penězi, co bydlení a pak najednou … a ouha, ono to tak jednoduché není. Vlastně  nejjednodušší  naznačit partnerovi, tomu, se kterým žila, plodila děti, smála se a měla ho jistě ráda „buď přistoupíš na moje podmínky, nebo ti seberu děti i byt“. Ne, není to tak jednoduché, dnes už to vím, ale zpočátku je to účinné. Drtí vás představa prázdného bytu, bolí vás vidina dětí jednou za dva týdny na víkend a nevíte si s tím vším rady. Tak nějak to běží kolem vás a vy to vidíte jak z jedoucího vlaku a jen si říkáte, jestli je to celé pravda. Slyšíme její slova o tom, že nám to přece už mnohokrát říkala, že jsme si toho měli všimnout, ale to nás mate ještě víc. Protože nám to říkáte jazykem, kterému často nerozumíme, vnímáme vše jinak.

My tě tady už nechceme

A čas letí, doma kolem sebe chodíte a tváříte se, jakože se neznáte, děti s vámi přestávají mluvit, začínají se vyhýbat společným chvílím a vy vidíte, že je zle. Je tu velký problém a jediná cesta je rozchod. Sednout si, když hlavy vychladly, probrat jak dál, bez výhrůžek, výčitek. Týdny a měsíce po zjištění, že ona už je rozhodnutá, jsou velmi těžké. Když vám psycholog položí otázku „A umíte si představit, že skončíte rozvodem?“ posíláte ho v duchu do … Ale nakonec vám dojde, že má pravdu. Život nekončí, to jen vy můžete ztratit roky tím, že spolu budete přežívat, budete hledat argumenty, proč přijít večer později domů, kam se vám už vůbec nechce.

Nakonec si oddechneme

Potom je najednou konec, jdete od soudu, kde vše v ideálním případě proběhlo za pár minut, a uvědomíte si, že máte zase svůj život v rukách. Začnete se těšit do svého nového domova, těšíte se na schůzky se svými dětmi, začne vás zase bavit život. A za měsíc, za rok, se objeví někdo, s kým je vám fajn, s kým si rozumíte a po nějaké době si uvědomíte, že ta „bývalá“ je už jen součástí vaší minulosti a teď už je jen matka vašich dětí. Protože je tu někdo jiný, s kým chcete žít … A věřte, jinak to dopadnout nemůže, pokud nejste zoufalec.
A proto si dovolím jedno doporučení na závěr: Pánové, nechoďte k rozvodovému soudu s nožem v kapse a střelnou zbraní v baťohu. Nepustí vás tam, i když vysvětlujete, že pak jdete s chlapy na střelnici…  Buďte nad věcí. A s mužnou velkorysostí se snažte s matkou svých dětí slušně vycházet.

Martin, 42 let, děti ve společné péči

Článek připravila  www.asociaceneuplnychrodin.cz