Svůj rozvod popsala očima svého syna

Manželství Lucie Asenové se rozpadlo, rozvod neprobíhal zrovna klidně a ona se velmi trápila tím, co prožíval její starší syn. Rozhodla se z toho “vypsat”. A tak vznikla kniha Rodiče na střídačku, která je pravdivou, zajímavou a dojemnou sondou do psychiky dětí v rozpadlých rodinách.

Svět se rozvádí. Polovina lidí věří na jednoduchá, rychlá řešení. Ruší sliby a svoje "ano" před oltářem už možná nemyslí vážně ani ve chvíli, kdy je vyslovují s lehce roztřesenými koleny před svědky. Optimisticky o něco později očekávají, že až zaschnou razítka na rozsudku o rozvodu a oni budou opět svobodní, najdou lepší život, větší lásku, ztracený klid a pohodu. Za jejich rozhodnutími ale zůstávají děti, které přišly o zázemí tradiční rodiny. Děti se dvěma domovy, sbalené v pátek odpoledne před domem, děti čekající zbytečně, děti s klíčem na krku - smutné, rozzlobené, vystrašené, ubrečené, odmítavé, děti s dírou v jejich malém srdci. I Lucie Asenová věřila, že její rozvod všechno vyřeší. A určitě v jistém smyslu její očekávání naplnil.

Syn byl spoluautor

„Vlastně to přišlo tak nějak samo, když se moje manželství rozpadlo. Při svém rozhodování jsem sice myslela na své děti, ale takovým zvláštním, nekonkrétním a neosobním způsobem. Při pohledu do minulosti mi tehdejší uvažování připomíná spíše jen jakousi abstraktní představu o budoucnosti. Bolest, zmatky a strachy mého syna, jeho noční můry a můj pocit viny vyústily v potřebu podělit se o mé zkušenosti a napsat  příběh o rozpadu naší rodiny. Když můj Vítek nemohl večer usnout, šeptal mi všechny své obavy a já si je zapisovala do diáře, mezi seznam věcí, které mám koupit, upomínky na třídní schůzky a termíny pracovních setkání, abych z útržků dětských myšlenek později napsala tuto knihu.“  Během psaní  mu předčítala před spaním každou další kapitolu. Ve svých devíti letech byl prý pyšný na to, že má svůj příběh, dělalo mu to radost.V knížce není nic, co by maminka se synem neprodiskutovala.

Vítek má skvělého otce

Lucii nevadí, že dala veřejnosti k dispozici svůj osobní a neveselý příběh. Naopak - měla  před sebou vidinu toho, že by mohla pomoci jiným rodinám, kde se potýkají se stejnými problémy.  “Trápíme se, jestli budeme dobrými rodiči, jestli naše děti budou šťastné, jestli to zvládneme. A protože jsme my, samoživitelé, často zavření doma jen se svými dětmi a se svými myšlenkami, máme pocit, že jiní všechno zvládají lépe a snadněji.” Autorka přiznává, že se neubránila jednostrannému pohledu a přiznává jistou ženskou emoční subjektivitu vyprávění. Na svou omluvu  prohlašuje: "Vítek má skvělého otce a mají se moc rádi!" A tak to má být. Nicméně bývalému manželovi se kniha samozřejmě moc nelíbila. „ Je hodně introvertní a přeci jen udělal pár věcí, které by si určitě raději nechal jen pro sebe. Nakonec se s tím ale smířil.”  V knize Lucie popisuje pokus a obrodu svého manželství. Ale všechno nakonec dopadlo jinak. “Myslím, že staré přísloví o slepovaném džbánu je nakonec pravdivé. Možná, že někomu to vyšlo, ale u nás se velmi brzo objevily přízraky starých křivd. Stále se hodně vídáme, protože se snažíme při výchově dětí spolupracovat, ale nazvat náš vztah přátelstvím se nedá,” přiznává Lucie, která letos založila občanské sdružení  Asociace neúplných rodin. Jeho cílem je především zlepšení vymahatelnosti práv dětí a obou rodičů po rozpadu rodiny.

 Knihu Rodiče na střídačku lze zakoupit na: http://suplik.cz/Knihy/Rodice-na-stridacku.aspx

eh

Foto rodinný archiv