Tak kdo je vlastně buran?

Zaslechla jsem v metru, jak jedna dáma o někom prohlásila, že je buran. Svou další teorii rozvíjela tak hlasitě, že jsem jejím posluchačem nezůstala sama. „Jemine, milá dámo, takových já znám!“, mohla bych poznamenat, ale její diagnóza onoho postiženého byla na rozdíl od buranů, která potkávám já, docela vtipná.

Tenhle prý v knihovně zdržoval při půjčování titulu, který ani přesně neznal, o autorovi věděl jen, že je to Angličan a začal vyprávět děj příběhu, aby zbytečně ochotná knihovnice poznala, co si chce půjčit. Dáma z metra nesnášela burany, co si hrají na intelektuály, přitom jejich IQ nedosahuje žádných závratných hodnot. A měla jsem o čem přemýšlet. Já bych burana v knihovně nečekala. Pak mě také napadlo, jestli ona sama ví, o čem přesně hovoří, kde, kdo jí měřil naposledy IQ a jak dopadla.

To já znám burany jiného kalibru. Hlavně chlapy. Ty, co se cpou do dveří první, nepustí vás v tramvaji sednout, předbíhají, nadávají ve frontě v krámě a urážejí hlavně starší dámy poznámkami o důchodcích, kterých je prý všude plno vždycky hlavně v největší špičku.

Když jsem vystupovala z metra, ona dáma se cpala ven jak o život, aby byla na nástupišti jako jedna z prvních… kdo, že je to podle ní buran?

 Miroslava Besserová