Ve vodě mě přejdou všechny bolístky

Bělovlasá dáma se na suchu pohybuje jen s pomocí francouzských holí. Ale ve vodě byste jí asi nestačili. Je totiž dvojnásobnou seniorskou mistryní světa v plavání.

 „Asi to mám někde zapsané, ale už jako pětiletá jsem plavání propadla,“ vzpomíná Marie Feiferová (91) z Prahy na své první seznámení s vodou. K závodnímu plavání se dostala jako šestnáctiletá, kdy si jí všiml trenér Slávie. Za tento klub se v letech 1936 – 1946 pod rodným příjmením Štěpánková zúčastnila krajských přeborů, v roce 1940 byla mistryní Československa na 100 m znak, držela československé rekordy a byla zařazena do olympijského družstva.

Po dlouhé době znovu

Po svatbě se věnovala rodině a taky jiným sportům, ale už jen rekreačně. V roce 1997 si byla zaplavat v Podolí, kde ji zahlédl bývalý předseda plaveckého svazu a hned paní Marii lákal, aby se zúčastnila seniorského mistrovství Evropy v Praze. Trénovala pouhé tři týdny, a přesto dosáhla na první seniorskou medaili. „Byla sice jen bronzová, ale mě to obrovsky nakoplo. S vodou jsem si znovu začala rozumět. Stará láska nezrezavěla!“

Nedala se odradit

V posledních 12 letech prodělala bělovlasá dáma čtyři mozkové příhody, přesto stále závodí. Nicméně v roce na vlastní kůži 2002 zažila, jak dovede být její milovaný vodní živel nemilosrdný. Pražskou Invalidovnu, kde bydlela, vzala velká povodeň. „Myslela jsem, že je to můj konec, když přišla povodeň a všechno mi vzala. Těsně předtím jsem byt nechala dost nákladně renovovat a nic mi nezůstalo. Jen oči pro pláč,“ konstatuje sportovkyně trpce.„Přišla jsem o veškeré fotografie z mládí, svatby i závodů, sbírka medailí a diplomy skončily někde v nenávratnu,“ dopoví a vzápětí ještě dodá, že se rozhodla si alespoň sbírku medailí opatřit znovu. A tak v osmdesáti letech začínala zase od nuly.

Voda mě léčí

Už od první mozkové příhody je paní Marie odkázána na chůzi o holi. Občas spadla, uhodila se a statečně šla dál. Předloni v listopadu bylo v novém bohnickém bytě všechno jinak. „Sedla jsem si mimo židli, tvrdě dopadla na zem a nemohla jsem vstát.“ Tříštivá zlomenina stehenní kosti pod krčkem vyžadovala rychlou několikahodinovou operaci a dlouhou rehabilitaci. Ale ani to statečnou dámu neodradilo od dalšího závodění.  „Jak vstoupím do vody, zapomenu na věk a všechny trampoty. Devět měsíců od onoho osudného pádu jsem si vezla domů dvě zlaté a jednu bronzovou medaili.“ 

Připravila Vladislava

Foto Miroslav Rendl