Znovu vstát a jít za svým snem

Jdu správnou cestou? Vždyť se mi nic nedaří. I s takovými pochybnostmi se musela potýkat bytová designérka Jarka Škorpíková. Ostatně ať vám o svých pádech i vzletech povypráví sama.

Jsem vyučená tkadlena, což je dneska úplně nepotřebný obor, ale zatím z toho celý život čerpám. V roce 1990 jsem si jako jedna z prvních pořídila živnostenský list a začala šít na zakázku. Nejdřív kojenecké zavinovačky a plymo na kočárky. Pak jsem už zaměstnala pět kamarádek, zrušila nejhezčí místnost v našem domku a udělala z ní krejčovskou dílnu. Nakoupila jsem stroje, manžel mi nadělal šablony na střihy a začali jsme šít kojenecké zboží ve velkém.

Nemůžete mít všechno

Asi po třech letech se trh nasytil, tak jsem výrobu přeorientovala na oblečení pro větší děti. V roce 1995 se mi narodilo třetí dítě, a tak jsem dílnu i s výrobním programem prodala a myslela si, že už se k podnikání nevrátím. Ale nic nedělat mě dlouho nebavilo, a tak jsem začala vypomáhat v obchodě s kojeneckým zbožím, sem tam něco i ušila, opravovala oděvy a v hlavě si snila o vlastním obchodě s látkami a bytovým textilem. Po šesti letech se sen stal skutečností a obchůdek Jarka – látky byl na světě. Dařilo se mi, ale nikdy člověk nemůže mít všechno. Zhroutil se mi soukromý život, a po 24 letech manželství jsem se rozvedla. Byla to veliká životní změna. Dvě starší děti vylétly z hnízda do světa a nejmladší dceru jsme s exmanželem měli ve střídavé péči.

Krizi vyřešilo studium

Přestěhovala jsem se z domku do paneláku a najednou měla spoustu volného času. A tak jsem se rozhodla, že vystuduju  školu bytového designu. Jezdila jsem rok do Prahy na studijní víkendy. Moc mě to bavilo, i když studium bylo hodně náročné. Po nocích jsem dělala úkoly a ráno do práce, tedy do svého obchodu. Po roce, který utekl jako voda, jsem si odvezla certifikát a mohla jsem začít navrhovat interiéry.

Podnikatelské přešlapy

Tehdy jsem se potkala s úžasným mužem, který mi pomáhal zvládat různé těžké situace. Naše souhra byla tak úžasná, že jsme ji po dvou letech zpečetili svatbou. A já jsem se i s obchodem přestěhovala o 100 kilometrů za ním. Tušila jsem, že nebude lehké začít v cizím městě, což se ukázalo jako krutá pravda. Otevřeli jsme totiž prodejnu  mimo centrum u hlavní silnice, a tam moc zákazníků nepřijde. Po třičtvrtě roce zvažování, co dál, se naskytl prostor přímo na náměstí. A my toho využili. Přestěhovali jsme celý obchod a tam se nám pomaličku začíná dařit. Zákazníci si nechávají ušít bytový textil na míru a využívají přitom naši počítačovou animaci, kde si mohou předem prohlédnout, jak to bude u nich doma vypadat po změnách. K tomu nabízíme i zboží dárkově balené: třeba ručníky v podobě dortů s nějakým dárečkem uprostřed.

Ve dvou se to lépe táhne

Ano, podnikání není procházka růžovým sadem. Je velice náročné psychicky ustát i chvíle propadů, ale nesmírně mi pomáhá můj manžel. Vždycky jsem si musela poradit víceméně sama. Až teď jsem pochopila, jak úžasné je mít vedle sebe životního partnera do nepohody. A když k tomu máte ještě navíc skvělé čtyři kamarády, tak zvládnete víc, než si myslíte. Co říct závěrem? Že mi bude 45 let a život mě baví víc, než kdykoliv předtím.

 Nezoufalka  Jarka